Léto nám předevčírem oficiálně skončilo a podzim převzal vládu nad přírodou a ačkoliv nám stále probíhá léto indiánské, ráno již pociťujeme chlad. Musím se přiznat, že nejsem obrovský fanoušek tohoto melancholického období. Jediné, co na podzimu mám ráda je sezení doma pod dekou s knížkou a čajem. Ideálně když za oknem je to nejhnusnější počasí, co existuje, pak to má pro mě tu pravou atmosféru.
Ovšem je září a podzim nám teprve začíná dávat náznaky chladnějšího počasí. A víte, co miluji dělat v tomto prvním podzimním měsíci a asi nebudu v ČR jediná? Vydat se do lesa v 6 ráno a hledat tam všude schované poklady v podobě hub. Tady se ještě musím přiznat, že nejsem na houbách poprvé, ale tohle ráno bylo asi nejkouzelnější. Když jsme se autem vydali do lesa a cestou viděli pole v mlze, skrz ní prosvitající slunce a dravce na balíku sena… Byl to jeden z nejhezčích okamžiků přírody, co jsem zažila. Letos jsem sice nenašla tak obrovské množství hub, ale musím říct, že jich tentokrát bylo nejvíc podle druhu. A některé jsem dokonce našla vůbec poprvé. Například hřib kovář, který má úžasnou červenou nohu a kouzelně zmodrá, když ji dole uříznete. Anebo kozák, kterému se daří pod břízou a má dokonce stejné černé pruhy na vysoké bílé noze. Každá houba je jedinečná a má své rozpoznávací vlastnosti. A jak krásně chutnají! Ovšem to nejlepší na sbíraní hub je asi samotný sběr. Nic nepřinese víc relaxu, něž několikahodinová procházka v lese na čerstvém vzduchu. Čas se zastaví a otevře cestu k maličkostem, které běžně nevidíme. Každý potůček, každý mech a každý průsvit mezi stromy se dá hodiny obdivovat. Stačí se jen ozbrojit holínkami, košíčkem a být pro svět off-line.
